Čestný předseda Socialistické internacionály: Mam Jalal

Celý Kurdistán ho zná jako Strýce ( Mam) Džalal, neúnavného bojovníka za demokracii a za svobodu. Narodil se 28. dubna 1933 v kurdském městě Kelkan. Ve svých 13 letech se stal členem Demokratické strany Kurdistánu a ve svých 18 letech členem ústředního výboru této strany. Souběžně se svojí politickou prací studoval v Bagdádu právo, stal se advokátem. To vše se dělo v době, kdy byli Kurdové v Iráku pronásledováni jako židé za Hitlera.

Měl jiné politické vize než konzervativní Kurdská demokratická strana, tak od ní odešel a založil svou vlastní sociálnědemokraticky orientovanou stranou PUK - Vlastenecký Svaz Kurdistánu, jehož generálním tajemníkem je dodnes. Nikdo se nevyzná v současném světě, v nemilosrdném, nevyzpytatelném víru Středního východu tak, jako Mam Jalal. Přežil všechny vůdce, všechny režimy, které ho do krve nenáviděly včetně Saddáma Husajna a nikdo si neumí tak dobře hrát s velmocemi na nevypočitatelné stále se proměňující šachovnici na Středním východě, jako Mam Jalal.

Na jeho hlavu byla vypsána kde jaká odměna, jeho strana a on s ní se na žádost Saddáma Husajna dostala na seznam teroristických osob a stran ve světě. Neměl za sebou žádnou bůhví jak zdatnou stranu, či bůhví jaký bohatý stát či dobře ozbrojenou paramilitaristickou armádu či petrodolary, které by mu aspoň mohly být oporou v tom nepředstavitelném pekle, ve kterém vedl svůj boj o demokracii a svobodu Kurdů, neměl ani pas, se kterým by mohl jako terorista na mezinárodním seznamu někam vycestovat. Ale to byl Mam Jalal, který si vždy nějakou tu cestu našel.

Poznal jsem Mam Jalal osobně poprvé někdy začátkem října 1980, když jsem se vrátil z frontové linie z Iránu a chtěl jsem se přes Irák dostat do nějaké země, odkud bych mohl odletět do Evropy. Bylo to v noci, když jsme se dorazili s Pashmerga v pohoří Kandil v Iráku do nějaké jeskyně, vlastně domu. Celé zázemí mělo dvě místnosti a bylo tak hluboko v jeskyni, že nějaké letecké bombardování nemohlo nikoho hrozit. Obava byla jen z napalmových a plynových bomb, které by zasáhli (kouř a plyn) i do hloubky jeskyně, kde Mam Jalal měl svoje "koordinační centrum", noclehárnu a to ve velikosti maximálně 60 m2. Hovořili jsme do ranních hodin, o čem jiném, než o boji Kurdů o demokracii a svobodu. Leželi jsme na zemi, kde byly nějaké kobercové matrace, než přišla snídaně a čas na rozloučení. On tam zůstal s tím, že kdykoliv mohla být shozena napalmová bomba… Já jsem šel z hor dolů do města, kde by mně mohli kdykoliv zadržet.  Byl to prostě strýc Jalal, který se ke všem a vždy choval jako starostlivý, srdečný strýc.

Krátce po nástupu Václava Havla do úřadu ho Václav Havel s neuvěřitelnou odvahou pozval na oficiální návštěvu do Prahy na Hrad a s takovým protokolem, jakoby Mam Jalal byl prezidentem. Výrazně přispěl k sesazení Saddáma Husajna, se kterým se vzájemně nenáviděli a jako Kurd se stal v dubnu 2005 prezidentem celého Iráku. Jeho první zahraniční cesta nevedla nikam jinam, než do Prahy, jako znak vděku Česku v duchu kurdského kodexu. Až do roku 2014 byl prezidentem Iráku, kdy odstoupil ze zdravotních důvodů.

Socialistická internacionála, která sdružuje všechny socialistické, sociálně demokratické strany či dělnické strany na celém světě (včetně ČSSD), na své 25. Celosvětové konferenci v Kolumbii v těchto dnech jmenovala Mam Jalal za svého čestného předsedu! Přece se vytrvalost, neúnavnost, houževnatost, neústupnost v boji za demokracii a za svobodu vyplácí, i když jsou chvíle, že se to jeví být absurdně nemožným cílem.

Cesta je ještě dlouhá, ale když Mam Jalal dosáhl svých cílů holýma rukama v džungli Středního východu a dotáhl to až sem, tak jeho synovci boj svého strýce dotáhnou až do konce. Proto Mam byl a je Mam.