V a z b a , s m u t e k , t e n t r h d u š í

Ahmed Arif , kurdský básník, který nesměl psát v kurdištině, ovládal turecký jazyk lépe než všichni turečtí spispovatelé. Stal se symbolem revolty proti bezpráví nejen v Turecku

V a z b a , s m u t e k , t e n  t r h   d u š í

Už viděli 
sedm světadílů
Inové, duchové, i ti za horou Kafu.
I kdyby přišla potopa anebo hladomor, 
oni už viděli, 
koho jsou kurdske matky schopny zplodit, 
oy, oy, héy…

Jsou i světy jako hody.
V jedné kapce vody
na konečku vlasu
ovoce se zjeví, 
ovoce bez stromů, 
bez keřů, 
i celý blázen do tebe, 
tvůj přítel.

A v pozadí 
katova smrtící sekyra, 
mlýn na krev, 
kormutlivý osud.

Trubači proradné smrti
připravení, 
slastí opilí
jsou připraveni
na popravu
vlastní nevinnosti.

Hrdinové :
jsou ti z rodu krokodýlů, 
co i svá mláďata požírají,
když tekoucí proud
se na tůň
promění, 
čarodějnice
hora – 
lživé těsto hora mísí, 
oy, oy, héy…

Vazba, smutek, ten trh duší, 
žádné dobrodružství – 
být
a být jen „bit“…

Kořínky jsou pro červy, 
poupata pro naději – 
i kdyby bez vody a slunce,
i když utrhnou ji. 
Tvůj obraz je jasnější 
než květy mraků.

Ještě tak jedna kometa…

Vazba, smutek, ten trh duší, 
Žádné dobrodružství. 
Objetí – 
zlatá trpělivost rodné země,
žádná cigareta. 
i má láska – 
oy, oy, héy…

V jedné chuti smutku
roste břitva, 
v druhé
dívčí ňadra rozkvétají. 
V jedné kapce deště
padá na zem kletba. 
V té druhé 
je láska.

Tvá spaní jsou zrádná. 
Jen tvé sny jsou bratři. 
Slyšíš vůbec?
Chápeš
nebo tě to mrzí?

V noci, dokud vítr neumlkne, 
na všech cestách slámou vystlaných 
budou mé bratrské verše
po bratrsku volat
oy, oy, héy…

Utrpení má svůj konec, 
obloha i horstvo má svůj konec. 
Běh i let má konec. 
Jen Ty konec nemáš!

Jsou dobytčí trhy, i ty uhelné.
Jen Ty svůj trh nemáš. 
Granátová jablka bez Tebe nerozpuknou.
Novorozeňátko nevydá svůj křik.
Jen mě nepoblázni!
Nedělej mě básníkem…

Tvá je klenba ňader mojí dcery, 
tvář tak čirá jako horský pramen, 
tvé je čerstvé mléko černé země, 
vinoucí se k pšenici a do ořeší. 
Kdybys ale věděla, 
na čí misce vah jsi osud pro mnohé, 
pochopíš a zapláčeš
i nad sebou…

Kdybys ale věděla, 
jak odhodlaní chlapci
jsou mí synovci, 
kdybys ale věděla, 
jak ty stěny na mě padají
a z večera k noci
mě šílená láska k Tobě tíží – 
oy, oy, háy…

Kurdský básnik Ahmet Arif z rodného města , překlad :Y.Uzunoglu, Vazebni Věznice Ruzyň, 1995,