Pogroms to the Jews at the time of “Secular and Democratic” Turkey – Part III

17. 02. 2018 10:26:14
The Jews were expelled from the Cities of Dardanelles and Silivri, on June 25, 1934. On June 28 the expulsion continued. They were being expelled from cities in the European part of Turkey,

having high Jewish population, the cities Edirne, Keşan, Uzunköprü, Babaeski, Lüleburgaz and Kırıklareli (they are Turkish names for towns that used to be ancient in the past).

They had to leave some cities within 24 hours, somewhere within two days, and, exceptionally, in the case of Uzunkprü, they had three days available... They were leaving with personal belongings only and they left behind everything that many generations had built up, hoping that their lives, their existence would be tolerated in exchange for the superhuman devoted work...

The pogrom was described by Hayim Begar in his book of memories like this:

„Every time I walked home from school I was attacked and beaten up so much that I was bleeding. They greeted me, ‘Salam al, Jew!’ I greeted them in their manner, but they continued beating me and ’a box with nails’ used to be added...”

June 2, 1934

The hysterical crowd in the city of Edirne where the Jews used to live for centuries, attacked the Jewish shops, workshops, doctors’ offices and they beat up everyone they met. The ones who were rich and owned cars set for a journey immediately, in the direction to Istanbul, those who were less well-off walked towards the Greek or Bulgarian borders... And what about the ones who were not strong or courageous enough to leave the city? The bakeries stopped selling bread to them, they could not buy food even if they had money, they could not get water, and some of them tried to contact the authorities after all, but they were driven away and got a frightful advice to leave the city like the other had done...

The story of Rabi Kiriklareli is one of the scary, monstrous events that came down to our times.

The crowd, goaded by the state, motivated by robbing “wealthy Jews”, attacked all of the Jewish shops, including many doctors’ offices, and then even the house of the local Rabbi Moshe Finza. They stripped him naked, shaved him with a razor, tied him to a rope and walked with him around the square through the crazy crowd, whoever could beat him. In the meantime, a part of the state-controlled bandits raped his wife and daughter and stole everything the Rabbi had at home and they left him somewhere on the ground when he could not walk after all the beating. And they caught some Jewish girls in the streets and cut off their fingers to get gold rings. In the evening all of the 400 Jews that were still left there were sent to the station. They found out that there was a train with 16 carriages waiting for them since the morning to deport them to Istanbul. And the city was finally “clean”... Let me add the information that trains for Istanbul used to have only four carriages at that time but on that day there were 16 carriages and the train was even waiting from morning till late evening at the station...!?

June 4, 1934

Those days were called La Fortuna – yes, a Spanish name, as all of the Jews were the ones whose ancestors had left Spain to flee from the Inquisition, and they used Spanish as the language to communicate in their community – either Spanish or Anavi.

On June 4, 1934 – we do not know who was behind that – out of a sudden, Atatürk received, secretly, two leading representatives of the Jews, Messrs Mishon Ventura and Gad Frank and then he ordered to make the exile less brutal after all – not so bloody! We do not know, at least I do not know yet, how much the gentlemen had paid for that.

On the same day, the British Times and Daily Telegraph published detailed news on the monstrous pogrom the innocent Jews had been subject to in the days of “secular – modern” Turkey under Atatürk’s leadership!

The information that the pogrom was ordered and executed by the state is not based just on reports published in the above newspapers or on the feelings of the survivors but also on reports by well-informed diplomats who sent reports to their governments on daily basis. It is sufficient to look at one of the numerous reports by his Excellency Percy Loraing of June 22, 1934 labeled as “secret despatch”, kept in the British archives under the code 371/10/34, in document numbers 17969 and E 4916/4633/44.

This is just one small example of what nearly all superpowers knew exactly – how the Turkish state lead by Atatürk accomplished the Jewish pogrom and what means they used.

What is important from the point of view of mankind, is the fact that the world knew and kept silent, as is silent now regarding antisemitism and suffering of Jews outside Izrael....

******************

ceska verze clanku je zde : https://uzunoglu.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=649727

Autor: Yekta Uzunoglu | sobota 17.2.2018 10:26 | karma článku: 0.00 | přečteno: 20x

Další články blogera

Yekta Uzunoglu

Rukojmí - 1 - Demokratická výměna kus za kus

Rukojmí - institut, který patrně začal existovat společně s lidskou civilizací. Ani božské, ale ani lidské zákony nedokázaly tento institut odstranit ze života naší jinak lidské společnosti.

12.3.2018 v 15:39 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 58 | Diskuse

Yekta Uzunoglu

Rukojmí - 2: Pragmatická demokracie a Kurdové jako rukojmí

Dne 18.09.2005 se měly konat v SRN federální volby. Schröder, jako kandidát do funkce kancléře v dalším období, se bál prohry a potřeboval hlasy Turků žijících v SRN majících dvojité občanství.

12.3.2018 v 8:33 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 12 | Diskuse

Yekta Uzunoglu

Rukojmí – 4 - Krajsky,Tigrid, Kohout a Charta 77...

Bylo to někdy v srpnu roku 1979, kdy jsem se po dlouhé konzultaci se svými přáteli z řad Charty 77 rozhodl ve správný čas, aniž bych byl zadržen, dostat do domu Prof. Jiřího Hájka v Zahradním Městě v Praze.

11.3.2018 v 18:35 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 33 | Diskuse

Yekta Uzunoglu

Rukojmí 3 - Případ turecký Renault

Psal se rok 1968, kdy se francouzský státní podnik Renault a turecká společnost OYAK patřící výlučně vojákům dohodli a založili společnost Renault Turecko a následně zahájili společnou výrobu osobních automobilů .

11.3.2018 v 14:27 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 28 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Lubomír Stejskal

Proč lidé nevěří politikům

Jako celoživotní pozorovatel politického dění nepatřím k těm, kdo politiky a priori odsuzují. Jednoduše proto, že naše společnost dospěla do takového stádia vývoje, že bez nich už to nejde.

13.12.2018 v 16:03 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 105 | Diskuse

Josef Sedláček

Vždy vyžaduji účtenku s EET

Jednám tak veden jednoduchou úvahou, že kdo podniká v ČR musí platit daně. Kdo daně neplatí pohrdá státem i jeho občany.

13.12.2018 v 12:09 | Karma článku: 26.67 | Přečteno: 1249 | Diskuse

Jan Dvořák

Zákonodárci si polepší, ale jen zanedbatelně. Buďme rádi, že v jejich kůži nejsme

Přes všechny řeči, že právě Senát je super jističem možných excesů polistopadového vývoje, teď aktuálně ostudně selhal.

13.12.2018 v 9:32 | Karma článku: 13.72 | Přečteno: 268 | Diskuse

Pavel Kalabis

Krátké srovnání

Včera britská premiérka Theresa Mayová obstála před britskými zákonodárci. Ti naši právě otevírají schůzi o dodatečném zdanění církevních restitucí. Srovnání obou případů poskytuje určitý obraz české politické kultury.

13.12.2018 v 9:21 | Karma článku: 11.61 | Přečteno: 236 | Diskuse

Pavel Kamas

Česko není pupek světa. Ani s Babišem.

Poslední dny plní média téma Agrofert, dotace a průšvih v Evropském parlamentu. "Celý svět se na nás dívá skrz prsty a máme z ostudy kabát". Není to tak. Jen máme ve zvyku přeceňovat náš mezinárodní význam. Ano, my Češi.

13.12.2018 v 9:11 | Karma článku: 19.80 | Přečteno: 418 | Diskuse
Počet článků 320 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 713

yektauzunoglu.com 

https://www.facebook.com/MUDrYektaUzunoglu

https://twitter.com/YektaUzunoglu?

 

MUDr. Yekta Uzunoglu (kurdským jménem Yekta Geylanî, * 10. května 1953 Silvan, Turecko) je kurdský lékař a podnikatel s arménskými kořeny (mezi jeho předky byli turečtí Arméni, oběti Arménské genocidy na konci první světové války).[zdroj?] Mimo svých profesí se celoživotně angažuje jako kurdský aktivista (upozorňování na potlačování kurdské menšiny v Turecku, Íránu a Iráku), spisovatel a překladatel: Je například autorem překladů částí Bible a děl Karla Čapka do kurdštiny, a naopak kurdské poezie i prózy do češtiny a němčiny. V roce 2006 obdržel cenu Františka Kriegla.Od roku 1996 německé občanství.

Najdete na iDNES.cz