Umm Kulthum - Hvězda Arábie

Někdy, pravděpodobně na začátku května roku 1904, se narodila v malé, zaostalé vesnici místnímu duchovnímu dcera. Duchovní tak, jako ostatní islámští duchovní, musel umět Korán a jeho Ajety předávat lidem zpěvem.

Naučil zpívat Korán i tuto svou malou holčinu a byl zaskočen, jak ta malá holčina umí s citem, se srdcem v hlase, mezi chlapci a dívkami nadchnout celou rodinu nejen se svým hlasem, ale i doprovodnými gesty, vycházejícími z jejího nitra. 

Byla to ale pořád holčina, která se dle "božských zákonů" nesměla už od dvanácti let objevit ve společnosti, natož pak zpívat. To malé děvče umělo oslovit srdce svého otce, jinak hluboce islámsky založeného, tak, aby mohla zpívat. Ale ani otec, ani celá rodina nevěděli, co mají dělat s tou božskou bytostí. Tak jim napadlo, že by ji přece mohli převléci do chlapeckých šatů a tím obejít zákony šaría, jen aby mohla zpívat.

Umm Kulthum se radostí ocitla v sedmém nebi, že může jako chlapeček zpívat a zpívala, všude, všude kde jen mohla. Nadchla každého nezávislého posluchače, bez rozdílu, zda to byla žena či muž, starý, mladý, hluboce věřící či liberální...

Hlas holčiny v chlapeckém oblečení dobyl celý její kraj Ad Daqahliyah. Jak se vypořádala ona i její rodiče s přicházející slávou a její dvojí identitou, jaké utrpení jí tato životem donucená role způsobila, to nevíme. Víme jen to, že když už nebylo možné tíhu a nejistotu z odhalení unést, odešel již slavný chlapeček – děvče do anonymity, ale až ve 23 letech. Nemohly jí podle zákona přírody růst vousy, nemohla už být vnímána jako muž ani v mužských šatech, proto odešla do anonymity do Káhiry - jako muž, využila tolerance velkého města ..... Tam, kde již znala známého hráče na loutnu Ahmeda Zakaria, směla zpívat v chlapeckém oblečení.

Jedna malá holčina v chlapeckém oblečení v mnohomilionovém městě....

Měla neuvěřitelné štěstí, nejdřív se seznámila s básníkem Ahmedem Rami, který jí otevřel cestu k francouzské literatuře a napsal pro ni ke zpěvu 137 básní, pak s Mohamedem El Kasabji, virtuózem hry na loutnu, ten ji zase otevřel cestu do světových koncertních sálů.

Umm Kulthum neúnavně zpívala o lásce, o rodné zemi, o kometě, o lidských snech a touhách, dávala naději desítkám milionů lidí v beznaději, dávala nuzným sílu žít, milovat, pomáhat si navzájem… Z Egypta do Damašků, Bejrútu, Paříže.....

Umm Kulthum byla a stále je hvězdou Arábie, která zahřála a zahřívá nadále  srdce a duše i těch bez naděje.

Když v roce 1975 zemřela, přišlo se s ní rozloučit víc než 4,5 milionu lidí, mnoho z nich nemělo ani peníze na to, aby se dostali do Káhiry, kde se konal její pohřeb. Podle islámu musela být pohřbena do čtyřiadvaceti hodin....

I dnes 42 let po její smrti, zůstává jako věčně svíticí hvězda nad Arábií.

Mezitím, v její tak hluboce islamizované zemi, je stále slyšet vedle "Alláhu - Akbar- Džihád" její zářící hlas ze všech koutů Arábie, je slyšet její hlas zvoucí k lásce, k lidskosti, ke společným lidským snům. U beduínů na Sahaře, v káhirských kavárnách, v zapadlých súdánských vesnicích až někde u Bagdádu... Když zní její hlas, zavládne klid, ticho, hluboké rozjímání posluchačů nad životem samotným.

Jedno malé vesnické děvče, které nesmělo být ani děvčetem, stále svítí nad celou Arábií a dává všem naději k životu, naději, která už téměř nikde není.