Vím, že se moje poznámka nebude přesně hodit do smyslu článku a diskuze, chtěl bych se totiž s vámi podělit o mé zážitky s prvním setkáním s tureckými gastarbeitry v Rakousku.

Bylo to v r.1968, kdy se vše uvolnilo a já jsem přes svého rakouského onkla sehnal práci u sedláka na jih od Vídně. V místním hostinci jsem v novinách 20. srpna četl "ruské tanky se valí na Prahu", říkal jsem si, co je to za blbost, ráno 21. mi vše vyjasnilo, v sobotu jsem jel na vyslanectví ČSR abych se přihlásil k boji proti okupantům, bohužel jsem se dozvěděl, že pan velvyslanec je nemocný a žádné informace se neposkytují. Na Franz-Josef Banhof přijížděly neosvětlené vlaky, plné zasmušilých emigrant, Rakušané jim rozdávali polévku, ale i oni se báli, zda se tanky skutečně zastaví na hranicích.

Ale trochu jsem odbočil. Asi za týden poté jsem jel s traktorem pro cihly do cihelny schované v lesích v předhůří Alp. Z hromady cihel jsem je překládal na valník, když tu se ke mě začali sbíhat lidé, lidé tmavší pleti, oblečení v nejrůznější dost roztrhané šaty, nikdo z nich na nohou neměl boty, pouze hadrové omotávky. Nakonec kolem mého traktoru stálo na 150 lidí a dívali se jak vypadá doopravdický Čech - samozřejmě pod vlivem těch srpnových událostí.

Tenkrát turečtí gastarbeitři začínal a fakt nikdo z nich neměl boty, pouze omotané hadry.

Chtěl jsem Vám, pane doktore, poděkovat za Vaše přibývající články o Turecku a Kurdském problému.

Zároveň Vás prosím za odpuštění, že jsem před více jak dvaceti lety coby reportér jednoho celostátního média podlehl veřejné hysterii a sám přiložil polínko do ohně v případě Vašeho zcela nesmyslného trestního stíhání. Tehdy jsem dokonce zveřejnil rozhovor s údajnou obětí Vašich činů, po delší době odhaleným prolhaným agentem MIT. Přijměte, prosím, mou hlubokou omluvu.

Váš problém, pane Rothe je,

že veřejným hysteriím podléháte neustále.