Hlavní překážkou národního kurdského státu jsou odjakživa zájmy velmocí na Středním Východě. Vždy jim šlo o kurdskou ropu a dnes jde USA ještě k tomu o udržení Turecka v NATO a vypuzení Putina ze Sýrie. A tyto zájmy přebíjí v politickém mariáši všechny řečičky o sebeurčení národů, lidských právech, multikulturalismu a podobných sedativech.

ŘÍKEJME SI PRAVDU!

Budu se opakovat, ale v hranicích pokud možno kompaktního osídlení mají nejenom turečtí Kurdové právo na vlastní stát, pokud si to odhlasují minimálně dvoutřetinovou většinou ve dvou referendech, výstupním, na jehož základě bude zvolena politická reprezentace, a potvrzovacím, které výsledky vyjednávání té politické reprezentace s příslušnými vládami odsouhlasí.

Pokud hostitelské státy odmítají tento postup, pak Kurdové mají právo na ozbrojený odpor. Měli by pak ale o svých požadavcích informovat OSN s žádostí o podporu.

Poznámka. Výhodou osídlení ve třech státech je, že stačí vyhrát pouze v jednom, aby se i v dalších dvou mohlo úspěšně separatistické snahy úspěšně prosadit. Domino.

Když jsem narazil na zeď „Švejkovsko - kapitalistické subkultury", byl můj zájem o další čtení sražen na kolena.

Ano. Zvláště když autor ještě přispívá do kremelské propagační žumpy Nová republika

Nic není černobílé. Je pravda, že i Arméni i Kurdové poznali tureckou nesnášenlivost a barbarství a jsou v jistém smyslu na jedné lodi otřesného poznání. Na druhou stranu, v Jerevanu v Muzeu genocidy průvodci vypráví, že když Turci vedli obyvatele arménských měst a vesnic do transportů, tak v oblastech osídlených Kurdy právě tito netrpělivě čekali, až budou města prázdná, aby se zmocnili arménských majetků, podobně jako Češi a Slováci po druhé válce německých majetků v Sudetech. Nedělal bych z Kurdů obětní beránky, spíše to vidím tak, že jako v každém národě se mezi nimi našli slušní lidé, kteří pronásledovaným pomáhali, stejně jako šmejdi, kteří se na genocidě obohatili.

Vazeny Tomas Jadlovsky, tak jak rikate nic neni cernobile !