Lidská etika a ti kteří způsobili smrt Kurda Gökmena ! část 2

Tam, kde není lidská etika, nelze vybudovat  nic lidského, nic dobrého a  společnost je odsouzena buď se mezi sebou povraždit nebo se rozložit.

Nebožtík Gökmen neuměl česky, byl teprve pár dnů v Česku a  poprvé mimo Turecko: Neznal jinou zemi než Turecko, a najednou se ocitl ve vazební věznici v ČR. Byl  přemisťován průběžně  do další a opět jiné vazební věznice. Najednou na něj soudce právního státu uvalil vazbu dle tzv. paragrafu 67 a hned dle písmena "a", "b", "c", tak jako by byl ten největší zločinec. "a" znamená z důvodu k útěku, "b" znamená důvod ovlivňování svědků a "c" znamená pokračování v trestné činnosti!!!

A mezitím český Interpol prostřednictvím tureckého Interpolu zjistil, že jeho bratr, který utekl ze své vesnice při vyvražďování obyvatel tureckou armádou, utekl do hor a údajně utekl ke kurdským partyzánům z řad Kurdské strany pracujících. Okamžitě  pan Gökmen  i já jsme byli vnímáni jako teroristé. Přitom o tom, co se stalo s jeho bratrem, který utekl před tureckými vojáky, dodnes není ani jediná zpráva. Ale český Interpol bral a chtěl brát tuto zprávu Turků jakou bernou minci. A já se oprávněně ptám,  co má vyplývat  panu A. Gökmenovi či mně z toho, v případě, že skutečně jeho bratr při té tragédii se přidal do řad bojovníků z PKK?!

Toto tenkrát úřad vyšetřování  městské části Praha 5 vedený por.Václavem Kučerou (dnes plk. JUDr. Václav Kučera) nebral vůbec v potaz, a najednou se   zpráva, která byla součástí tzv. utajeného spisu, objevila v bulvárním tisku a já jsem byl označen jako šéf PKK mafie!

Tato zpráva tureckého podjatého Interpolu, podjatého vůči Kurdům, se hodila “do krámu“ úřadu por. Václava Kučery.

A úřad Václava Kučery tím, že pustil tuto zprávu z tzv. utajeného spisu masmédiím (jim vlastním “tajným způsobem”), sledoval jistý účel, a sice vystrašit politiky, kteří by se mohli eventuálně obrátit na půdě Parlamentu na resortní ministry s interpelacemi a vyžádat si informace k objasnění tohoto svérázného postupu orgánů státu, orgánů, které mají sloužit - k tomu jsou určeny -  k ochraně zákonů.

A tohoto cíle úřad Kučery dosáhl.

Mluvčí Václava Havla masmédiím sdělil, že “prezident Havel uvězněného Kurda (tím je míněna  moje osoba Yekta Uzunoglu) vůbec nezná”.  Václav Klaus masmédiím sdělil, že “mou osobu již dlouho neviděl” (přitom jsme krátce před tím vydali společně knihu pod názvem “Ekonomické perspektivy České republiky). Jan Ruml prohlásil: ”sice Dr.Uzunoglu znám, ale neměl jsem s ním žádný fyzický kontakt“,  přitom  krátce před mým zatčením jsem navštívil  kancelář Jana Rumla. On tam  sice srovna ten den nebyl, tak jsem jen informoval ředitele jeho kanceláře, že se na území ČR nacházejí turečtí ilegálové.

A o ostatních politicích nemluvě …  jediný český politik, který přes to všechno se ke mne přihlásil, byl tehdejší poslanec a výkonný místopředseda ODS MUDr.Petr Čermák.

Jelikož na nás všechny čtyři uvalili vazbu dle paragrafu 67 písmeno i   "b",  nemohl jsem ostatním uvězněným Kurdům ani napsat dopis. A když jsem dopis napsal, než jim ho doručili - v případě že ho vůbec doručili - trvalo to nejméně 4 týdny!

V stejné době úřad vedený por. Václavem Kučerou stále přinášel nové a nové obvinění jako kdyby tahali z nějakého pytlíku čísla z trestního zákona. A to jen proto, že jednak nám vsugerovali, že jsme již vyřízeni, a také proto, aby aspoň jedno z těch obvinění jim vyšlo!

A pochopitelně pak  i obvinění z tzv. přípravy 3 násobné vraždy. A toto tak závažné obvinění dle všeho mělo mít dva cíle: jednak dokončit  zastrašení politiků, mých přátel, aby si dali od věci ruce pryč a jednak, aby nás všechny čtyři dostali do rukou psychiatrů. Je-li dle zákona  někdo obviněn z přípravy vražd či samotné vraždy, tak se musí  podrobit psychiatrickému a psychologickému vyšetření.

Takže jsme se dostali do rukou psychiatrů a psychologů, kteří tenkrát dostávali “objednávku“ především od policistů, to jest policejních vyšetřovatelů či státních zástupců či soudců, ale v tzv. přípravném řízení výlučně od policistů.  Poškození nemohli objednat svoje vlastní psychiatrické vyšetření. A tím pádem vztah mezi “odborníky“ a policisty byl de facto  vztah zadavatele a poskytovatele! Zda je v této konstelaci “odborník“ odkázaný na objednavatele, čímž je na něm i finančně závislý, mohl podat objektivní zprávu či nikoliv, nechávám na zvážení čtenáře tohoto textu.

Přesto “zázračně“ ke zklamání Kučerova úřadu všechny naše znalecké posudky byly velice pozitivní.

Naši obhájci vyzvali policii, aby  také vyžádala znalecký posudek tureckého ilegála Göksela Otana alias Gürkana Gönena.

Policisté sebejistě vyžádali i v jeho případě aspoň vyhotovení znaleckého posudku pouze z oboru psychologie a to  u svého “znalce“  u tehdejšího docenta PhDr. Jana Vymětala!

Vymětal ve svém znaleckém posudku na tureckého ilegála vystupující proti nám všem čtyřem Kurdům jako poškozený, na konci jako shrnutí svého vyšetření uváděl: “Pokud jde o obecnou věrohodnost výpovědi, znalec upozorňuje, že posuzovaný žil po mnoho let pod falešným jménem a s falešnými doklady, je tedy schopen velmi dobře předstírat a uvádět skutečnosti, jež nejsou pravdivé."

"Osobnost sv. Göksela Otana akcentována až anormální. Tento svéráz, odpovídající šíři normy, je tvořen jeho zvýšeným sebevědomím a sklonem k dobrodružství ". Datum: 1. 2. 1995.

Víme, že pan Gökmen, který neznal vůbec toto prostředí, tedy ani jazyk, se musel se podrobit zkoumání kvůli znaleckému posudku jak z psychiatrie,  ale také psychologie. Zda věděl, co to znamená, co znamená znalecký posudek z těch dvou oborů, silně pochybuji a kdo mu to vše tlumočil, se  také už nedovíme. Jen dodatečně od Gökmena po jeho propuštění vím, že byl vystaven stálému nátlaku ze strany osob, které byly umístěny do stejné cely jako on a věřil, že tyto osoby byly úmyslně na něho nasazeny, aby ho v cele šikanovali včetně fyzického napadání.

Ale víme, k čemu došli tito znalci, závěr jejich znaleckého posudku si dovolím citovat:

“Obviněný Gökmen netrpí duševní poruchou chorobného charakteru. Není ani postižen vadou osobnosti (psychopatií) či poruchou intelektu. Vyšetřením jsme nezjistili klinické známky agresivity. Ani psychologické vyšetření testovanými metodami nezjistilo agresivitu jakožto osobnostní rys obviněného Gökmena. Z lékařského hlediska není pobyt obviněného na svobodě nebezpečný pro společnost. Obviněný není závislý na alkoholu či jiných návykových látkách. V době znaleckého vyšetření jevil obviněný mírně neurotické příznaky (úzkost, smutná nálada), které byly přiměřenou reakci na objektivně nepříznivou životní situaci (trestní stíhání, vazba, cizí jazykové prostředí), ale obviněný neměl sebevražednou tendenci“.  MUDr. Ladislav Procházka a MUDr. Karel Stibral, 19. 04.1995. Ve stejné době byl pan Gökmen podroben i psychologickému vyšetření  soudní znalkyně z oboru psychologie paní PhDr. Idy Sikorové. Ta ve svém posudku z dubna roku 1995, kdy provedla jeho vyšetření, uvádí: "Dle zjištěných výsledků se obviněný jeví jako osobnost dispozičně dobře vybavená. Je chápavý, rychle se učí, inteligenční  adaptace je dobrá. Afektivní adaptace se za běžných okolností rovněž dobrá, umí kontrolovat své emoční projevy. Z psychologického hlediska obviněný je schopen vnímat, zapamatovat si a reprodukovat prožité události. Z psychologického hlediska splňuje předpoklady pro obecnou věrohodnost" !!!

Toto jsou zjištění znalců, v době, kdy veškerá masmédia ČR vedla neviditelnou kampaň vůči nám jakožto vůči největším zločincům a tito znalci jsou též lidi, nelze nepředpokládat, že nebyli ovlivněni  touto kampaní a navíc byli objednáni ze strany policie, ke které měli vztah jako ke svým chlebodárcům a přitom museli též vycházet ze spisového materiálu. Do spisového materiálu byly podstrčeny hrůzné fotografie, které, jak se ukázalo během soudního líčení konaného až o 11 let později, nepatřily žádnému z tvz. “poškozených”. Byly vytaženy patrně z nějakého kriminalistického archívu, aby opticky ovlivnili nejen znalce, ale právě masmédia. Podstrčené fotografie  byly naservírované  masmédiím jako třeba Blesku a podobně,  ta je zveřejnila, aniž by pátrala, odkud tyto fotografie pocházejí! Brala jako  hotový fakt, že jsou to fotografie tzv. poškozených, poškození, které jsme měli způsobit my čtyři Kurdové…..

Přes veškeré úsilí Kučerova úřadu znalci nemohli dojít k jiným závěrům, než  ke kterým došli i v těch nejextrémnějších podmínkách, kde jsme se  my čtyři Kurdové,  nacházeli.

I když dle znalců pan Gökmen nepředstavoval pro společnost žádné nebezpečí, nebyl propuštěn na svobodu.

Jak jeho obhájce, který byl ex offo, také můj obhájce, ale i obhájce dalších dvou Kurdů, stále se obraceli na úřad Václava Kučery a to opakovaně a  žádali v souladu se zákonem o konfrontaci nás Kurdů s tureckým ilegálem, aby nám do očí řekl to, co uvedl do policejních protokolů. Žádali  o rekonstrukci, na kterou jsme ze zákona měli právo, aby se ukázalo, že jsme fyzicky nemohli být na tomto místě, kde se nám kladlo za vinu, že jsme v té době spáchali trestný čin, anebo rekognici. Všechny tyto naše žádosti byly vždy ryze mechanicky zamítnuté a přitom o dodržení platných zákonů měla dbát státní zástupkyně, která dostávala za svou dohledovou činnost od státu plat a měla dobře zajištěné pracovní místo… Kdepak, ta měla jiné starosti, jako konzumaci alkoholu a lidově řečeno “courání“ po pražských hospodách, než osud čtyř nevinných Kurdů a nějaké zákony porušené ze strany úřadu Václava Kučery.

 Nám vsugerovaná kauza byla postoupena z Úřadu vyšetřování pro Prahu 5 na Městský úřad vyšetřování hl. m. Prahy, jelikož jsme byli většími zločinci, než se předpokládalo. Ve stejnou dobu byl povýšen i Václav Kučera, stal náměstkem úřadu vyšetřování hl. m. Prahy. Se spisem z Prahy 5  se tak i  Václav Kučera z Prahy 5 do Kongresové ulice  posunuli společně.

Veškerá vyšetřování byla rychle skončena a byla na nás podána obžaloba. Státní zástupkyně mně dokonce obžalovala z trestného  činu nedovoleného ozbrojování, aniž bych vůbec někdy byl z toho trestného činu obviněn, což je skandálem i v banánových republikách.

Městský soud a následně Vrchní soud v Praze zamítli obžalobu, nechtěli  nás soudit s tímto materiálem, ale aby nás pustili na svobodu, na to už neměli dostatek odvahy. Nemluvím o zákonech, jelikož v té kauze stejně žádné zákony pro nás čtyři Kurdy, neplatily. Na štěstí jak Městský soud, tak i následně vrchní soud v Praze, uložily policistům, to jest policejním vyšetřovatelům, to jest úřadu, kde byl Václav Kučera  náměstkem, aby byly provedeny konfrontace, rekonstrukce a rekognice, o které jsme žádali od první chvíle našeho zadržení, ale ty  celou  dobu úřad Václava Kučery  neprovedl i přes veškeré žádosti našich obhájců. Nikdo z nich nebyl postižen. To je totéž, jako kdybych nechtěl operovat pacienta se zánětem slepého střeva a pacient na to doplatil a následně by mně primář vynadal, že jsem pacienta neoperoval a abych konečně pod tlakem začal konat svoje základní povinnosti. Mezitím pacient by byl díky mému neplnění povinnosti lékaře poškozen, ale mně by se nic nestalo! Prostě jsem ho neoperoval a ta infekce zasáhla další části střeva a možná peritonea a no a co? Zrůdnosti.

Konečně téměř po 1,5 roce našeho násilného držení ve vazbě Kučerovi muže tedy pohnuli k tomu, aby provedli to, co jim jak Městský soud, tak i  Vrchní soud, kladly za povinnost. Mělo dojít k první konfrontaci mezi nebožtíkem Gökmenem a tureckým ilegálem Gürkanem Gönenem alisa Gökselem Otanem. Ke konfrontaci došlo, během konfrontace Gökmen se ho ptal “proč mně obviňuješ, že jsem tě týral a mučil“. Odpověď tureckého illegála zněla: “já jsem tě neobvinil, že jsi mně týral či mučil, ty jsi mne nic nedělal, já tě dohromady neznám“. Takže pan Gökmen i dle vyjádření “poškozeného” mu neublížil. A na místě obhájce pana Gökmena dnešní státní zástupce na nejvyšším státním zastupitelství pan JUDr. Jan Pelikán požádal propuštění svého klienta na svobodu! Že když už i poškozený říká, že se pan Gökmen ničeho nedopustil.

To pan JUDr.Jan Pelikán  ještě nevěděl, jak silná je hydra, která nás protizákonně drží ve vazbě! Že se na nás žádný zákon nevztahuje! Jen zákon Kučerova úřadu.

Přesto já jsem se těšil, že konečně budu i já konfrontován s tureckým ilegálem, a že vyjde najevo, že ani já jsem mu nějak neublížil či abych ho týral.

V tu chvíli se objevilo z čistého nebe v trestním spise jisté  tzv."odborné vyjádření" toho stejného doc.PhDr.Jana Vymětala, kde uváděl, že pokračování v konfrontaci může poškodit psychický stav tureckého ilegála nebo něco v tom smyslu! A přitom  Doc.PhDr. Jan Vymětal rok předtím uvedl, že turecký ilegal může uvést dokonale nepravdu atd. Nyní uváděl, že tureckému ilegálovi může konfrontace s osobami, které obvinil, ublížit! Najednou “zapomněl", že on sám uváděl, že tento turecký ilegál žil řadu let pod falešnou identitou, tedy důvěryhodnost jeho výpovědi je výrazně snížena!

A tím pohřbil naše naděje, že pravda  konfrontací vyjde najevo, a že se  konečně  dostaneme na svobodu!