V Turecku proběhlo referendum, ve kterém voliči rozhodovali o osudu Turecka. Konktrétně o tom, zda bude jejich osud svěřen výlučně do rukou Erdogana, či nikoliv. 51 % voličů rozhodlo pro, čili pro to, co mnozí nazývají Sultanát.
Erdogan a jeho strana (i když dle ústavy Turecka by prezident měl být stranicky nezávislý) využili ke svému cíli všechny prostředky státu daleko nad rámec zákona, včetně uvěznění stovky kritických novinářů a desítek tisíc kritických osob. Přesto dostal Erdogan v Turecku jen 51 % hlasů podpory pro ústavní změnu. Přestože dnes už v Turecku skoro neexistují skutečně kritická média a opozice byla brutálně potlačena, přesto všechno dokázal Erdogan přesvědčit jen 51 % voličů a hlasy získal navíc ještě díky spojenectví s ultranacionalistickou politickou stranou MHP. Při posledních volbách Erdoganova strana získala víc než 51 % a MHP kolem 14 %. Laicky to znamená, že přestože Erdogan využil absolutně všechny prostředky státu, často dokonce přímo porušením zákona, dosáhl společně s MHP 51 %, a to navíc jen ve vnitrozemí a ještě mimo kurdskou oblast.
Největším překvapením je nesouhlas měst takzvaných poturčenců, to jest oblastí jako turecký Balkán, Egejské pobřeží či pobřeží Středozemního moře, kde místy hlasovalo NE Erdoganovi víc než 70 % voličů. Přitom se jedná o oblasti, které ekonomicky živí zbytek Turecka.
Tímto referendem dojde k rozpolcení turecké části Turecka na dvě fronty. Frontu pro-erdoganovskou a frontu proti němu. To znamená, že se jedná o velmi vážné rozdělení Turecka a Turecko je už dnes na evropské poměry maximálně polarizované. Tyto dvě fronty se emocionálně a bytostně nenávidí. Díky ANO pro Erdogana dojde dřív nebo později k otevřenému střetu přímořských oblastí s vnitrozemím Turecka.
Je to velmi vážná situace, protože přímořské oblasti jsou jediným motorem ekonomiky Turecka!
Co čeká Turecko v budoucnosti?
Erdogan se svou politikou v posledních letech dohnal Turecko až na pokraj ekonomického kolapsu. Právě dobrý ekonomický stav dosud držel Erdogana a jeho stranu u moci, ale teď je tomu konec. Totiž, Erdogan k tom, aby v referendu zvítězil, vyčerpal všechny finanční zásoby státu včetně rezerv Národní banky.
Před několika měsíci snížil DPH, jelikož potřeboval získat voliče na svoji stranu. Tím ale Erdogan v důsledcích ochuzoval státní pokladnu! Současně snížil úrokovou sazbu, opět aby zabodoval u voličů, ale o to rychleji chudly státní banky, včetně Národní banky.
Donutil Národní banku, aby udržela devalvaci turecké liry vůči americkému dolaru (USD) a tím Národní banka přišla o víc než sto miliard USD, protože při snaze udržet devalvaci v mezích Národní banka musela ze svých rezerv uvolnit USD na trh.
Erdogan věděl, že s tímto přístupem nemůže turecký stát dlouho vydržet, ale potřeboval vydržet alespoň do referenda. Referendem se stal sice novodobým sultánem, ale sultánem s prázdnou kasou.
Vedle ekonomické katastrofy, která už klepe na dveře, nemá Turecko vyřešen konflikt s Kurdy. K jeho vyřešení rozhodně nedojede, ani kdyby Erdogan chtěl, jelikož jeho koaličním partnerem je právě ultranacionalistická strana MHP. Tím je dáno vše – problémy Turecka politické i ekonomické budou eskalovat.
Vše ukazuje na to, že ANO pro Erdogana, znamená ve skutečnosti ANO pro začátek konce Turecka.
