Konflikt Sever- Jih - III. část

Das Kapital měl a  má svůj vlastní plán vývoje západní společnosti a to tvrdým bezohledným kapitalismem.

Transatlantický sever -  vše, co bylo pod tou čarou, bylo zdevastováno, vykořisťováno, zničeno. Aby nikdo, ale nikdo tomu nemohl zabránit, ustavili v jednotlivých státech jihu vojenské vlády, do jejich čela dosadili kde jakého zločince, který měl jen jeden úkol: poslouchat a spoluúčinkovat.

V případě Afriky bylo zdevastováno vše. Lidé nesměli praktikovat ani zemědělství, které znali a zvládali od pradávna. Rozsah devastace tohoto kontinentu přesahuje všechny meze. Jakákoliv snaha v některých státech,  aspoň částečně zlepšit životní úroveň, byla ukončena „revolucí“, jako tomu bylo nedávno s tzv. Arabským jarem. Pár států tohoto kontinentu se snažilo byť částečně zlepšit životní úroveň svých občanů, která se dostala do neuvěřitelně tragické mizérie, ze které se víc než 150 milionů lidí už nedostane. Ani na potomky jejich potomků se už slunce nikdy nebude usmívat.

V případě jihu od hranic USA tomu nebylo jinak, než obdobně jako v Africe. Od zničení amazonského pralesa, který je jeden z významných zdrojů kyslíku celé planety, až po chilské doly.V případě devastace obou kontinentů rozdíl nebyl, snad jedině v tom, že v případě Afriky, aby omámili obyvatele severní Afriky, začali jim implantovat náboženství, a sice islám. Islám, který tam implantovali, pro umlčení stovek milionů lidí, se nyní obrací jako nepřestavitelně smrtelná zbraň proti severu, to jest přímo proti svému stvořiteli. Evropský sever, aby mohl uskutečnit svůj bezohledný záměr , potřeboval zlikvidovat z politické scény potenciálně nebezpečně osoby a učinit vše, aby v budoucnu nikdo z politiků nemohl jejich záměr nejen ohrožovat, ale ani zrušit. Tak byla rozhodnuto o koncepci svolení dvou řádně inteligentních osob do politiky, což doposud úspěšně funguje. K tomu ještě potřebovali, aby vše, v té tak roztříštěné Evropě, byla vedeno přes jedno centrum, aby se evt. nemuseli zabývat nějakým malým evropským, ale zlobivým státem. Se zlobivými, malými či velkými státy, už měli své zkušenosti a tak byla nadmíru posílena moc tzv. Evropských institucí.

A nyní?

V případě Evropy  - Evropa má před svými branami stovky milionů mladých, islámem infikovaných, zdatných, bojeschopných, každého rizika schopných lidí, je to vlastně armáda! Armáda cca 1 milionu je již v Evropě, což znamená předpoklad příjezdu dalších milionů a milionů. Několik milionů čeká bud v severní Africe nebo v Turecku, Jordánsku, či všude možně na Středním východě. A další miliony jsou v Afganistánu, Pákistánu, Bangladéši či v Iránu. A v případě jižně Ameriky není situace o moc jiná.

Přesto tento již i pro slepé jasný a do nebe volající stav, se jak evropský sever, tak i americký sever, snaží “vyřešit“ problém zesílením klasických opatření, jako je postavení zdi mezi USA a Mexikem, či ustupováním Erdoganovi, který Evropu vydírá mimo jiné i tím, že otevře migrantům hranice, nebo zasíláním různých tajných bezpečnostních sil do Afriky, aby zabránili přesunu mládích islamistických bojovníků, vlastně dobyvatelů do Evropy;minulý týden někde u pobřeží Lybie potopili tureckou loď, která patrně v zastoupení nějaké turecké nadace, dodala či se snažila dodat těm dobyvatelům nafukovací čluny s motory. 

Přitom musí být všem dobře placeným odborníkům a politikům či statikům již dávno jasné, že podobná "opatření" nikdy nefungovala, nepřinesla nikdy nic efektivního, nepřinesla žádné řešení již tak dramatického stavu.

Na obzoru není jediný signál, že by si sever uvědomil vážnost situace, která může skoncovat s jejich existencí.

Není jediný náznak na obzoru, že by samotný kapitál pochopil, že už brzy je konec hry, že hra je již dohrána. Není žádný signál toho, že by kapitál začal radikálně sama sebe, své politicko-mocenské struktury regenerovat, začal se zabývat už ve svém vlastním zájmu socio-politicko-ekonomickými problémy jihu.

Proto z mnoha makroekonomických, sociologických, náboženských, vojenských údajů, které máme k dispozici, které ani nelze do tohoto textu zahrnout, je jasné, že hra je skutečně dohrána a není sebemenší důvod věřit, že to bude jinak, že to nepovede ke konci kdysi tak významné, ale též tak problematické, společnosti.