Dle všeho již tenkrát věděl, že das Kapital má svůj vlastní plán vývoje západní společnosti a to tvrdým bezohledným kapitalismem.
V 60. tých a 70. tých letech byla ještě doba, kdy evropská civilizace byla produktivní, plodná ve všech oblastech lidského života a tedy i v politice.To byla doba, kdy ještě evropská civilizace měla šanci najít cestu, jak se zotavit po dvou strašlivých světových válkách a dalších válečných, krvavých konfliktech, které se odehrávaly na tomto kontinentě během 20. století, zotavit se z těch krvavých jizev, které poznamenaly každého jedince toho kontinentu a tím celou společnost.
Ke zotavení bylo třeba především politiků, takových politiků, kteří nesli odpovědnost nejen za svůj volební okrsek, ale za celou zemi, za celý kontinent, za celý svět.
Mnoho z těch politiků již tehdy pochopilo, že má-li se lidstvo vyvíjet, má-li se zotavit z traumat, má-li být zabráněno zániku evropské civilizace, je třeba vidět svět jako jednu Zeměkouli! Problémy na planetě je třeba hledat a najít řešení pro celé lidstvo. Je prostě třeba najít takové řešení, aby lidstvo mohlo žít bez válek, bez utlačování, bez diskriminace, společně vedle sebe.
Tehdy, to jest v době, kdy ještě byl evropský kontinent plodným, daroval nám politické osobnosti, kterým nešlo o jejich osobní malicherné zájmy, ale o budoucnost lidstva tak, jak nás stvořitel stvořil.
To byl Willy Brandt, Helmut Schmidt, Bruno Kreisky, Josiph Broz Tito, Olof Palme a mnoho dalších, kteří obětovali vše, co měli, aby našli nejen pro své země, ale pro celé lidstvo, cestu koexistence. Každý z nich se soustředil na jednou oblast světadílů a vše, co vymysleli, oč usilovali, se shromáždilo pod střechou socialistické internacionály, kde si mysleli, že v součinnosti politických představitelů jiných kontinentů by mohli najít cestu ke koexistenci.
Willy Brandt se soustředil na řešení konfliktu s východem a ignoroval přitom nějaké ideologické rozdíly s východním blokem a věřil, že lze vytvořit předpoklady pro koexistenci i s komunistickým blokem a proto nejen jako politik, ale jako člověk, byl ochoten zaplatit tu cenu - což následně zaplatil - a proto jako kancléř nejsilnější evropské "kapitalistické země" neváhal ani na sekundu pokleknout u pomníku Varšavského povstání, které bylo organizováno de facto proti Německu!
https://cs.wikipedia.org/wiki/Povst%C3%A1n%C3%AD_ve_var%C5%A1avsk%C3%A9m_ghettu,
Po letech jsem osobně hodiny mluvil s Camillo Fischerem, nezávislým německým uměleckým fotoreportérem, který se svým fotoaparátem nechal promluvit tento významný okamžik evropských dějin. Chtěl jsem se od něj dozvědět, zda Willy Brandt měl vše předem připravené, nebo zda akt umocnily emoce přicházející z jeho hlubokého nitra. Camillo Fischer, který léta doprovázel Willyho Brandta a který byl osobnostně čistým člověkem, se dušoval, že to v žádném případě nebylo nic připravené a že pohnutí přišlo z duše Willyho Brandta ve chvíli, kdy stanul před pomníkem a před očima se mu promítlo všechno bestiální běsnění, co způsobili během II. světové války jeho krajané....
A Willy Brandt, který tak jako ostatní velikáni tehdejší doby, co záhadně padali jeden za druhým po té "nebezpečné cestě " hledající světlo pro naši lidskou civilizaci, se stal obětí dodnes nevysvětlené hry. Musel přes noc opustit svůj úřad kancléře. Ani tento bytostně nebezpečný komplot ho neodradil od přemýšlení o budoucnosti evropského kontinentu a soustředil se na další konflikt, který viděl jako bytostně nebezpečný pro evropskou civilizaci, nebude-li řešen a tento problém nazýval konfliktem severu s jihem.
O tom jsem v té době, kdy jsem působil o 3-4 km dál od centrály sociální demokracie Německa, kde měl Willy Brandt svou kancelář, něco málo jsem slyšel a četl z týdeníku sociální demokracie Vorwärts
Někdy v průběhu roku 1985 jsem dostal právě od jeho kanceláře pozvánku, že se o tom háklivém a médii ignorovaném tématu bude přednášet v technickém muzeu ve federálně vesnici (Bundesdorf) - tak politici neoficiálně pojmenovali Bonn.
Přednášejícím byl Willy Brandt, tehdy nejznámější politik Německa ve světě, stále předseda sociálnědemokratické strany Německa a předseda socialistické internacionály a nositel Nobelovy ceny míru a nesčetných dalších cen, přednášel v sále maximálně pro 150 lidí a skoro tam nebyl přítomný žádný novinář.... Média, různé nadace, zájmově organizace a různé instituce, které se měly zabývat touto tématikou, z těch tam nebyl nikdo.
A Willy Brandt se s neuvěřitelnou angažovaností snažil aspoň přítomným hostům přiblížit, co nás čeká nejen v Evropě, nenajde-li naše severní civilizace řešení pro společnou koexistenci s jihem.
Přednáška byla věnována konkrétně konfliktu Evropy s Afrikou a opakovaně podtrhl, že nebude-li tento konflikt řešen, musí se v budoucnu počítat s otevřeným konfliktem s Afrikou. Probral různé aspekty této problematiky a především ekonomiky. Kritizoval dotační politiku své země a Evropy na vývoz agrárních produktů, které jsou exportované do Afriky a tím ničí zemědělství v Africe. Kritizoval "darovací" akci obnošených oblečení do těchto končin, kde tento dar jednak zleniví tamní obyvatelstvo a zvykne ho na dary, ale též na to, že ty "dary" ničí tamější byť primitivní textilní výrobu....
Těch ničivých zásahů Evropy do africké produkce byla řada a Willy Brandt stále varoval, že to nepovede k ničemu dobrému. Že tím odsoudíme celou Afriku k hladu a ten hladovějící kontinent dřív či později v jedné či jiné podobě se na náš vrhne, že nelze vytvořit novodobou čínskou zeď, že se ten konflikt musí již nyní erudovaně zkoumat, studovat a musí se najít cesta, jak Africe pomoci tak, aby tento sousední kontinent mohl být i obchodně rovnocenným partnerem Evropy....
Po přednášce neodcházel, zůstal tam, kde byl v doprovodu Klaus - Henning Rosena, ředitele své osobní kanceláře v Poslanecké sněmovně. Seděl jsem s nimi a stále jsem kladl otázky, abych pochopil, jak to vlastně s řešením toho konfliktu myslí, šlo o konflikt, o kterém nejen nikdo v médiích nepsal, ale ani nikde, kde by mohl mít větší ohlas, se o něm nemluvilo. Cítil jsem, jak je zklamán z nezájmu medií.
Dle všeho již tenkrát věděl, že das Kapital má svůj vlastní plán vývoje západní společnosti a to tvrdým bezohledným kapitalismem. Willy Brandt rozhodně nebyl proti Kapitalu či kapitalismu, ale snažil se varovat, že cesta, která se tenkrát začala odvíjet, může vést jen k zániku samotných domovů kapitálu, což se ukázalo, že měl pravdu. Přesto neúnavně křičel vše a všude, možná prorocky s nadějí, že možná bude někde někým slyšen, ale nebyl.
