Jsem terčem policejní šikany

Pomáhám Kurdům, proto jsem terčem policejní šikany a zvůle

Dívám se na to ze své situace, jsem pořád rekordmanem mezi nevinnými lidmi, kteří pobývali přes dva a půl roku v české vazební věznici, je jasné, že tím zvůle policejní a právní chobotnice v ČR vůči mně neskončila. 

Odseděl jsem 2,5 roku, to jest nad rámec zákonné lhůty, ale zapomíná se na to, že se mnou seděli ve vězení další tři nevinní Kurdové! Jeden zemřel na následky zanedbání jeho nemoci během vazby, zemřel v mladém věku. Druhý je díky následkům vazby do dnešního dne v rukou psychiatrů, tím třetím je můj synovec, student právnické fakulty UK. Můj synovec je tak traumatizován, že od té doby žije na jednom ostrově. A ti, kteří nás dle všeho uvěznili a zničili naše životy, úřadují dále a ještě jsou povýšeni, mají tak "úspěšnou" kariéru, že jejich dnešní moc nelze ani s jejich tehdejší mocí porovnávat.

A turečtí ilegálové, kteří nás účelově obvinili v součinnosti s jistou složku policie, a přitom policie nás také křivě obvinila, těm se ani po osvobozujícím rozsudku nic nestalo, nikdo je za křivé obvinění trestně nestíhal a "podnikají" dál a právě oni pomohli v 90 tých letech mimo jiné pronikání gülenovského kapitálu do Česka.

Tím, že transparentně stojím proti tzv. Islámskému státu a pomáhám Kurdům, jsem se dostal do situace, že stát přinejmenším toleroval teror vůči mně, a to není žádné tajemství.

Byl jsem unesen příslušníky policie Středočeského kraje dokonce přímo před prezidentskou kanceláří ČR po návštěvě Hradu s kurdskými poslanci! A nikdo se ani neptal, co dělali policisté Středočeského kraje v hl. m. Praze, když zákon tento postup nedovoluje. Jen podotýkám, že před návštěvou na Hrade jsme navštívili Arcibiskupský palác, kde jsme jednali s biskupem Mons. Václavem Malým! Jsme teroristé, protože jednali s duchovními představiteli ČR a s kanceláří hlavy Českého státu, abychom mohli pomoci v Kurdistánu a hlavně jak bychom mohli pomoci Kurdistánu, kde žije 160.000 křesťanů?

Kurdové hledají v křesťanské zemi, u křesťanských představitelů pomoc pro v životní nouzi, ve které se nacházejí křesťané a já, jako hlavní koordinátor celého jednání, jsem byl unesen přímo z Hradu! Toto by se nemohlo stát ani v nějaké tzv. banánové republice!

V těch dnech, kdy jako každý Kurd na světě, jsme bojovali, aby město Kobane nepadlo, jsem byl dne 21. 01. 2015 ve svém domě přepaden recidivistou a dle všeho práskačem třetí kategorie Policie ČR a zázračně jsem přežil! Následně jsem se obrátil na svého právního zástupce, co s tím mám dělat, on mne sdělil, že dle platných zákonů mám oznamovací povinnost. Řekl jsem svému právnímu zástupci o své nedůvěře vůči jistým složkám policie, přesto mně odkázal na znění zákona. Proto jsem na linku 158 oznámil tuto událost Policii ČR! Aniž bych písemně dokončil své podání vysvětlení na policii, tak policie už měla vyhotovený svůj písemný "KONCEPT" -  podle tohoto „jejich koncepce“ obvinili mně - z křivého obvinění! Že by byla policie byla vybavena prorockou silou, že aniž by mně vyslechli a zjistili, co jim řeknu, došli k tomuto závěru a to v součinnosti s okresní státní zástupcem? A já jsem obžalován! Tato událost se odehrála 21. 01. 2015, tedy tři dny předtím, než už bylo jasné, že Kobane nepadne, tedy v těch dnech, kdy jsem potřeboval každou minutu pro pomoc Kobane, já jsem strávil noc s kriminálníkem, který mně přepad a na policii! Tím ti, kteří řekli z města G. Antep (Erdogan), že hodiny do padnutí Kobane jsou spočítané, zlikvidovali jednoho z aktivistů pro Kobane, to jest mně. Tak se dělá aféra ve státě, který navenek hájí demokracii a právní zásady naší civilizace. Co přijde zítra, to nevím, to nemám už ani ponětí! Ten, kdo platí, si může v Česku objednat tanec podle svého gusta! To vím, přesto zůstávám demonstrativně zde, aby nikdo nemohl říct, že "Kurd" utekl!  Ať je ta cena vysoka jak chce, tak setrvám ve svém boji s bezprávím v Česku, který trvá už 22 let!

Často jezdím na bojiště IS-DAEŠ, je jasné, že musím zvažovat, že by mně nemuseli při návratu pustit zpátky do Česka. ČR je země, kde platí sila PENĚZ a nikoliv práva, je vše možné, i když jsem občanem SRN a mám na území ČR trvalý pobyt. Který občan v ČR má právní jistotu, abych ji měl i já, kdo ještě navíc od rozdíl od některých občanů hájím skutečné zájmy své hostitelské země, svého druhého domova, když ten první ani ještě nemám?