Drákula

Za staletí prošlo institutem Icoglan tisíce křesťanských dětí, kterým byla urvána lidskost z jejich existence podobným způsobem, jako u Vlada III. alias Drákula 

Minulý týden o chlup prošel v Turecku zákon amnestující a legalizující znásilnění a týraní mladých děvčátek. Na protest a pod tlakem z celého světa byl návrh zákona stažen k dalšímu projednávání, během kterého předseda vlády Turecka, ale dokonce i Erdogan, ujistili pedofily, že zákon po "úpravě" projde, že se uzákoní! Dle všeho bude zákon jen kosmeticky poupraven a po poučení z prvního pokusu projde formálně parlamentem a hlavně bleskově, aby svět nestačil opět "řvát".

Při tomto pohledu si oprávněně myslící člověk klade otázku, proč je vlastně pro Erdoganovo Turecko tak nezbytné se soustředit na legalizaci a amnestii pedofilie v situaci, kdy se země potýká se závažnými i mezinárodními problémy. Tato otázka má v Turecku mnohem rozsáhlejší historické, kulturní či přesněji řečeno subkulturní, etnologické a etnografické rozměry, které "civilizovaný svět" dlouho v zajetí svých vlastních zájmů přehlížel, nechtěl o faktech ani vědět, ale ani slyšet.

Přitom "elita" civilizovaného světa dobře ví, že na samotném osmanském dvoře byly páchány sexuální zločiny, akty, který dle lidských, ale i božských zákonů nelze vnímat jinak, než znásilnění a týrání dětí  nejen na dětech ženského pohlaví, ale především na chlapcích. Taková byla nedílná součást sultánského života. Západ ví a chce vědět jen o Harému! Ve stejném sultánském paláci, který navštěvuje v Istanbulu každý druhý turista, který chce "hned a honem" vidět Harém, vedle na třetím dvoře bylo staletí zařízení -zázemí "içoglanu" to jest násilné pohlavní zneužívání a týrání chlapců pocházejících především z Evropy. O této nelidské - bestiální skutečnosti "elita" civilizovaného světa věděla a to moc dobře! Ale ani tato bestialita, ale ani jiné obdoby nelidského zacházení, nebránily odpovědným křesťanským zemím, aby aktivně podporovali Osmanskou říši proti například Rusku, aby pomáhaly Osmanům při genocidě a vyhnání Arménů a jiných křesťanských, židovských, jezídských menšin!

Některé příběhy chlapců, kteří přežili týrání v "paláci", jsou zapsány do dějin díky odvážným historikům a spisovatelům. Jeden z mnoha příběhů  týraných křesťanských dětí, je příběh Drákuly, který Bram Stoker zpracoval povrchně, aniž by šel do hloubky důvodů, které z člověka udělaly Drákulu!

Psal se rok 1442, kdy byl vládcem Osmanské říše Sultán Murat II. a valašským knížetem Vlad II., který, aby zajistil osmanskou podporu, na žádost sultána poslal oba dva svoje syny Vlada (III.) a Radu do Osmanské říše. Oba malí chlapci měli zůstat u osmanského dvora jako záruka jeho loajality a podrobit se osmanské výuce. Aniž by Vlad II. tušil, co ta výuka ve skutečnosti obnáší.

Hlavním městem Osmanské říše bylo město Edirne, ležící dnes nedaleko bulharských hranic.

Oba chlapci netušili, co pro ně "osud" připravil za zákeřnou propast, těšili se, že si zajedou kočárem na výlet do Říše a budou dokonce pohoštěni u samotného sultána. 

Obě děti byly hned po příjezdu Sultánovi ukázáni a sultán se již při prvním setkání "zamiloval" do jedenáctiletého Vlada III. Oba chlapci byli umístěni do "chlapeckého harému". Ví se, že Vlad III. byl nejoblíbenějším chlapcem Sultána ze všech chlapců z harému, dokonce mnohem oblíbenější, než jeho bratr Radu.

Vlad byl brutálně zneužíván po dobu celých šesti let. Čemu všemu byl vystaven, to nevíme, víme jen, že dostal přezdívku Kazikli rumunský Tepes, to jest ten, kdo je obětí "narážeče" či "napichovače".

Když mu bylo sedmnáct let a začaly mu růst vousy a knírek, dostal se už dle řádu chlapeckého harému "do důchodového věku". Sultán mu tehdy dal armádu a  jmenoval ho Vojvodou a poslal ho, aby dobyl pro Sultána Valašsko, to jest jeho vlastní zemi. Jelikož si Sultán nebyl jistý, zda za šest let, co mu Vlad  poskytoval rozkoš, mu rozkoš poskytoval proto, že se mu to líbilo, nebo ji jen strpěl, nechal si jeho bratra Radu ve škole poturčenectví, aby si byl jistý, že má u sebe zbraň pro případ, kdyby se Vlad neuposlechl jeho pokyny jako vojvoda.

Ve Vladovi III. se po dobytí knížectví Valašska "probudilo vše, co musel po celých šest let prožívat a začal vše Osmanům vracet po svém to, jak on sám strpěl. Osmanské zajatce napichoval na dřevěné ostré kůly, jejich turbany přibíjel k jejich lebkám hřebíky. A toto napichování se dostalo do mytologických rozměrů, že je třeba ďábla píchnout do srdce...... Veškeré jeho myšlení tím i produkty jeho myšlení, byly poznamenány významem slovesa píchat a slovesa, které upřesňovalo význam tohoto slova. My známe rámcové jevy, kterým byl chlapec po šest let vystaven, tím je opakované znásilnění, ale nevíme nic, co skutečně ještě musel tento chlapec všechno vytrpět v "paláci". To osmanská "výuka" z něho udělala Drákulu, jaká ovšem byla, to se jen můžeme  domýšlet......

K likvidaci Vlada Tepese poslal Sultán ještě daleko větší armádu vedenou jeho vlastním bratrem, dokonale poturčeným Radulem a přezdívaným v Saraju (paláci) "krasavec". Žádný jiný paša, ale poslušný bratr měl zavraždit neposlušného bratra. To, že nakonec bratr bratra nezavraždil nebylo proto, že by se Radul o bratrovraždu nepokusil, ale díky tomu, že nebyl ani zdatný bojovník, ani vojevůdce.

Když Sultán Mehmet, syn Sultána Murata, se po smrti svého otce stal v roce 1453 Sultánem dobytím tisíciletého hlavního města Východořímské říše Istanbulu – Konstantinopolisu, nabyl obrovské bohatství. Jeho nejvyšší prioritou bylo s nabytím bohatství a tím posílením svého postavení, okamžitě zlikvidovat Vlad III. Na jeho hlavu vypsal obrovské odměny, na které po dobytí Konstatinopolisu měl přehnaně dost (peněz) zlata. Přitom Mehmet byl skoro stejně starý jako Vlad III. A moc dobře věděl, že ve stejné době, kdy on si hrál v růžové zahradě v osmanském paláci v Edirne, byl o pár metrů dál Vlad III. podroben jeho otcem nelidské barbarské zvůli… Podle lidské etiky by se dal od Mehmeta očekávat alespoň soucit nebo pokus o smír. Ne, on chtěl jeho hlavu za to, že porušil řád u sultánského dvora a tím je zradil!

Ten životaplný, veselý chlapeček, vychovaný na šlechtickém dvoře, o kterém Vlad III. v lidských chvílích snil, v něm už dávno neexistoval.

Všechno bylo pro něj neúnosné. Šel do boje s Turky, které znal víc než kdokoli jiný, s vědomím, že padne, chtěl, aby už všechno skončilo.Chtěl konečně skoncovat s tělem, které mu způsobilo tolik bolesti.

Na zlatem tácku Mehmet hlavu Vláda III. dostal.

Toto je historie jedenáctiletého dítěte, které se nechtěně a proti své vůli dostalo mezi ozubená kola osmanské antietiky.

Napichování a krvavá legenda, kterou za sebou zanechal Vlad Tepes, se v roce 1897 ztělesnila do podoby Drákuly, kterého lze zabít jen probodením jeho srdce. Ve filmu Francisa Forda Coppoly  se část Rumunska, Transylvánie, dostala  do povědomí světové veřejnosti v podobě země Konta Drákuly a pro generace je zdrojem páchaných nepředstavitelných krutostí. Za legendou se ovšem skrývá pro naši civilizaci nepředstavitelná krutost, které byly vystaveny děti na Osmanském dvoře a nejen tam na dvoře…

Za staletí prošlo institutem Icoglan tisíce křesťanských dětí, kterým byla urvána lidskost z jejich existence podobným způsobem, jako u Vlada III. Jejich příběhy neměly to štěstí, aby se odrazily byť v romantickém zpracování obdobně jako u Brama Stokera, proto se o nich civilizovaný svět ani ve zromantizované podobě nedozvěděl. Jejich příběhy ale zůstaly v srdcervoucích písních, v žalostných legendách balkánských křesťanských národu, dál se nesměly dostat. Osmanská říše byla přece "strategickým partnerem" západu, tak jako tomu je dnes. V Čechách se dochovalo starodávné přísloví jako staletá moudrost národa: "poturčenec horší Turka", ale tato česká moudrost  dnes naráží na kamenné a studené zdi státních institucí a padá tam někde na chodník.

Letos v březnu manželka Erdogana na jedné tiskové konferenci, které se zúčastnila jako čestný řečník, vychvalovala před celým světem osmanské harémy. Harémy jsou podle ní vzdělávací instituce, kde se ženy připraví na celý svůj život, v harémech mají ženy podle ní možnost „dozrát“. Takové je stanovisko turecké I. dámy k harémům! Erdogan oslavuje vše osmanské, tak nebuďme překvapeni, když se za čas Erdogan jako muž vyjádří k "institutu" Icoglan - mužského harému se stejným obsahem…..

Nevím, pročpak bychom se měli divit, že současné Turecko, které chce i v osobě Erdogana  ztělesňovat vše, co je spojeno s turko – islamismem,  legalizuje a amnestuje pedofilii páchanou "jen na děvčatech" ...... doufám a modlím se, abychom se nedočkali legalizace a amnestování pedofilie páchané i na chlapcích, která je stejně jako u děvčat v Turecku v rozporu s psaným zákonem tolerována, pokud se nedostane do cenzurovaných medií....