Tanec s medvědem - cást 2

  Kdysi někde jsem četl, že MEDVĚDA o tanec můžete požádat, ale nemůžete mu už poručit, kdy ten tanec má skončit, to určí jen medvěd sám.     

a neb "diplomacie" tajných a tajemných nediplomatů

Všichni víme a pamatujeme si, jak Turecko z ničeho nic sestřelilo ruské letadlo a následně předseda turecké vlády Davutoglu hrdě nejen před svým národem prohlásil, že k sestřelení letadla pokyn dal on sám. Erdogan hned svým macho tónem začal křičet před davem: "Hej ty Putine....". Sestřelení ruského letadla Tureckem byla "velká" a nebezpečná hra. Erdogan chtěl jako člen NATO využít článek 5, který je základem Severoatlantické smlouvy, ale hodilo se mu především dlouhotrvající a eskalující napětí mezi NATO s Ruskem. Tak by se Erdogan – podle jeho názoru - mohl dostat z politické izolace, do které se dostal jen svojí chybou. Chtěl spadnout zpět do náruče NATO, ale hlavně usiloval o vyvolání krvavého střetu mezi NATO a Ruskem na středním východě! Erdoganovi vůbec nevadily rozměry eventuálního takového tragického vojenského střetu.

Jen a jen díky chladnokrevnosti ministra zahraničních věcí Ruské federace Sergeje Lavrova a s jeho vlivu na Putina nespadlo Rusko do propasti nastražené Erdoganem....

V následujících dnech přišla z Ruska odpověď: zákaz dovozu tureckého zboží, zákaz cestování Rusů do Turecka, zákaz působení tureckých firem v Rusku, zákaz vydávání povolení k pobytu nově příchozím tureckým pracovníkům….

Erdogan na každé prohlášení Putina o dalším zákazu ze strany Ruska vůči Turecku reagoval pohrdavě, tvářil se, že jemu to jedno a že obchody se Ruskem ani nepotřebuje, že se i bez ruského obchodu obejde. Jenže z té Erdoganovy nebezpečné hry NATO a USA vycouvali, zveřejnili jen nic neříkající opatrné prohlášení, které jakoby podporovalo Turecko a to bylo vše! NATO a USA museli vědět o záměrech Turecka sestřelit ruské letadlo, proč Erdogana od jeho záměru neodradili, zůstává pro nás občany záhadou.

 Erdogan, který nemá v mezinárodní politice žádnou koncepci, stavěl svoji zahraniční politiku na zneužití dané konfliktní situace a vyprovokování konfliktu na objednávku, najednou se ocitl ve vakuu. Podpora, které věřil, že strany NATO a USA přijde, nepřišla. Byl rozčarován, ale přesto si hrál na vítězného kohouta vůči Rusku! Všechna turecká masmédia, která Erdogan absolutně kontroluje, ho v kokrhání doprovázela.

 Je zvláštní se dozvědět, že už po pár týdnech právě náčelník generálního štábu turecké armády začal hledat cesty, jak se s Ruskem opět smířit. Je všeobecně známo, že turecká armáda a její generální štáb, je v těsném propojení s NATO a USA. Nelze snad ani najít důstojníka v hodnosti generála, který by nebyl vyškolen buď v NATO, nebo přímo v USA!

 Teprve teď se můžeme domýšlet, proč vlastně pučisté nedávného neúspěšného puče v Turecku, již víc než před rokem dostali na post šéfa kanceláře náčelníka generálního štábu svého člověka, který vyšel najevo přímo z jeho výslechu. Každé ráno dal do kanceláře svého šéfa odposlouchávací zařízení a večer si ho odnesl. Jednou za týden, když byla paměť plná, vyměnil ho u svého tajného šéfa za prázdnou. Že by historičtí spojenci turecké armády už nevěřili ani náčelníkovi armády?

 Náčelník turecké armády přece jen našel někoho, kdo by se mohl angažovat pro tuto mimořádnou tajnou misi a ten někdo není nikdo jiný, než nejkontraverznější turecký "podnikatel" a politik v dějinách Turecka: pan Cavit Caglar! Poturčenec z Řecka, který přijel do Turecka jako dítě z chudé rodiny, nikdy nedokončil žádnou vysokou školu, obchod se naučil jako poskok u židovských obchodníků v Istanbulu a to, co následně provedl svému židovskému učiteli, přesahuje rámec toho textu.

 Když totiž sám dnešní náčelník generálního štábu Hulisi Akar byl vedoucím kanceláře náčelníka generálního štábu, v té době Cavit Caglar byl ministrem a adoptivním synem prezidenta Demirela, od té doby se znali.

Samozřejmě generál Akar věděl, že tento tajemný "podnikatel“ investuje již delší dobu  v ruském Dagestánu. Proč právě začal Cavit Caglar před lety  investovat do Dagestánu, je námětem pro autory zpravodajských knih. Nicméně měl "důvěrný" vztah k prezidentovi autonomní republiky Dagestán k Ramazan Abdulatipovovi, který kdysi mimo jiné působil jako velvyslanec Ruska v Tádžikistánu a měl a má důvěrný vztah k prezidentovi Tádžikistánu Emómalího-ji Rahmónovi!

Tento Ramazan Abdulatipov byl za působení Jelcina jeho úzkým spolupracovníkem, proto znal Putina ještě z té doby, kdy i Putin působil u Jelcina. A nejen to, byl i důvěrným a dlouhodobým přítelem s Juri Ušakovem, ten je klíčovou osobou pro zahraniční a bezpečnostní politiku v Kremlu! Není jasné, zda Ušakov nebo Lavrov určují zahraniční politiku, kdo z nich má větší sílu při prosazení své koncepce u Putina!

Na Cavita Caglara se obrátil turecký stát při "nejneobvyklejších" "zvláštních" důležitých operacích a to nezávisle na tom, jestli právě vládla sociální demokracie nebo liberální strana, ke které jednu dobu patřil. Stejně tak se stát i dnes za vlády Erdogana, který je navenek islamistický nacionalista, se obrací na Caglara, tomu je víra vždy dál než kometa.

Například když turecká tajná služba se CIA a s řeckou tajnou službou (a ještě řadou dalších) připravovali zatčení a únos kurdského vůdce z Nairobi do Turecka, stát se opět obrátil na Caglara, aby půjčil svoje letadlo Falcon 900 B (předseda vlády tehdy byl světoznámý "humanistický" sociální demokrat Bülent Ecevit), nebo když dnešnímu prezidentu Haydaru Aliyevovi turecký stát se svými zvláštními jednotkami pomáhal, aby se dostal do funkce prezidenta, vždy byl u toho přítomen Caglar.

Za svou "pomoc" vystavil vždy neuvěřitelné faktury, dle novinových článků z 9o. tých let jen v jednom případě zpronevěřil víc než 1,3 miliardy ze státní banky. To je jen malá ukázka jeho "podnikání", stát nikdy po něm nešel, za žádné vlády.

 A Caglar i v tomto případě stát nezklamal a otevřel cestu přes Ramazana Abdulatipova, tunel vedl od Juri Ušakova k Putinovi a to vše dle nejspíš bez vědomí Sergeje Lavrova.

Nelze nepřemýšlet nad tím, co ještě spojuje Ramazana Abudlatipova s Juri Ušakovem. Křestní jméno má ruské, narodil se v Moskvě, a absolvoval nejprestižnější sovětskou školu pro zahraniční vztahy, byl brilantním diplomatem, ale presto se musím pozastavit nad jeho příjmením Ušakov. Ušak v turečtině znamená posluha, otrok..... že by jako Puškin měl i jiné geny než ruské? Například nějaké turko-tatarské, vedoucí třeba do Dagestánu?

Ať to je jak to je, těm třem se podařilo přimět Putina, aby přijal nejdřív omluvný dopis od Erdogana a následně i osobně Erdogana!

Proslýchá se, že při přesvědčování apelovali na pýchu Putina, že přece Erdogan přichází k jeho nohám a žádnému carovi se nepodařilo žádného osmanského sultána dostat ke svým nohám. Tím se strefili na to citlivé místo Putina. Putin, který ještě před nedávnem odmítal prosbu ázerbájdžánského a  turkmenského prezidenta, aby odpustil Erdoganovi, začal měknout. Představa, že se mu Erdogan omluví a následně přijde s další omluvou k jeho nohám, nenechal Putina chladného.

Změkl a přijal první návrh omluvného dopisu a už u toho začal diktovat. Ten dopis putoval mezi Tureckem a Ruskem několikrát, o tom věděli jen čtyři osoby.  Caglar pod záminkou svého podnikání se každou chvíli objevil se svým letadlem v Moskvě s opraveným dopisem. Putin ale ve svých představách (snech), že dostane novodobého sultána ke svým nohám, sultána, který ještě před pár dny na mítincích pohrdal Ruskem a pronášel nacionalistické narážky, to vše vedlo Putina ještě k přitvrzení. Ti tři byli zoufalí, už nevěděli, jak dál a přišli na nápad.  Putin odlétal 23. 6. 2016 do Taškentu na summit šanghajské konference (šanghajská konference kolem Kremlu a Pekingu sdružuje Kazachstán, Kyrgystán, Tádžikistán a Uzbekistán) a tak že by mohli v trochu jiném prostředí angažovat ještě Nazarbajeva a třeba se jim podaří Putina přimět k akceptování ne až tak ponižujícího omluvného dopisu Erdogana. A skutečně - této čtyřce se v turkmenském prostředí podařilo získat Putinovo „DA“! Ovšem za předpokladu, že dopis začne ruským výrazem "izvinitě – promiňte“! 

Erdogan se sešel hned v noci 23. 6. 2016 s náčelníkem generálního štábu a s Caglarem. Naléhal na to, aby Putinem odsouhlasený dopis odvezli do Taškentu a předali Putinovi přímo tam a získali jeho již otevřené vyjádření, ještě než Putin opustí Taškent, to z obavy, že by v Moskvě dopis neakceptoval. A v 04:00 hodiny ráno již letadlo s Caglarem nesoucím dopis odletělo z Istanbulu, ale v té rychlosti a utajenosti zapomněli, že letadlo také potřebuje povolení k přeletu od několika zemí, než dorazí do Taškentu! Ale čas už nezbýval, Putin měl dle protokolu opustit Taškent cca 13:00 hodin. Povolení pro přelet přes Gruzii letadlo dostalo 20 minut před překročením do vzdušného prostoru Gruzie. Ázerbajdžánský získalo ještě, když letělo přes Gruzii a povolení od Turkmenistánu dostalo při přeletu přes Ázerbajdžán a pak? V Kazachstánu, kde se konal summit šanghajské organizace, byl z bezpečnostních důvodů vzdušný prostor uzavřen. Letadlo kroužilo nad Turkmenistánem dvě hodiny a už mu docházelo palivo. O situaci informovali pres Whatsapp Erdogana, který hned zavolal svému "příteli" Nazarbajevovi a poprosil ho, aby přesvědčil prezidenta Uzbekistánu Suleymana Kerimova k výjimečnému povolení, což se pak skutečně stalo a konečně letadlo mohlo 12:15 hodin v Taškentu s omluvným dopisem přistát. Dopis předali Nazarbajevovi a ten Ušakovi a ten Putinovi, který se už připravoval k odletu ve vedlejší místnosti. Po přečtení dopisu Putin řekl Ušakovi: „tak měkký jsem být nechtěl, dopis je blíž k původnímu tureckému návrhu než k našemu, ale pro tentokrát budiž“!

Ve stejných dnech se Erdogan snažil pro změnu přes svého ministra zahraničí uzavřít dohodu s Izraelem v Římě. Erdogan, který nejen že v Davosu  na pódiu zaútočil na tehdejšího izraelského prezidenta Šimona Perese slovy "vy umíte jen zabíjet" a následně opustil diskusi. Celá ta léta hrál sultána všech islámistů při tažení na Izrael.

Proč vlastně Erdogan najednou otočil o 180 stupňů a mobilizoval, angažoval i osoby jako je Caglar, aby rychle a navenek bez důvodu se smířil s Ruskem a Izraelem?

Nebylo to tím, že z Pensylvánie se připravuje vojenský puč proti němu věděl ? Jiné vysvětlení aspoň já nenacházím!

Budou skutečně jak Putinovo Rusko, tak i Izrael, přijímat Erdogana jako svého přítele, jakoby se nic nestalo?

Navzdory poznání Erdoganovy zákeřnosti, která nemá oporu v žádné politické etice?

Já si myslím, že nikoliv!

Ani dnešní návštěva Erdogana u Putina, kde již při podání ruky řekl: "za vaše přijetí je vám celý můj národ vděčen", už nenapraví vzájemné vztahy tak jakoby se nic nestalo.

Putin dosáhl svého, sultána dostal na koberec a Izrael začal diktovat svoje požadavky.

To je jen konec konce Sultána Erdogana!