Evropa v imigrační krizi - 2

Evropská Unie je v imigrační krizi a tato instituce pro běžného občana je virtuální , o které ale na rozdíl od mnoha virtuálních jevů nevíme vůbec nic, než to, že virtuální Evropská unie má své sídlo někde v Bruselu a Luxembursku

Imigrace a migrace v lidských dějinách je a bude

Některé imigrační vlny přinesly hostitelským zemím bohatství, ale některé zase dokázaly hostitelské země zničit. Způsoby a motivy  imigrace byly také různé, někdy válečné, někdy ekonomické, politické, někdy jsou důvodem nemoci či hladomor.

Pro pochopení současné situace se podívejme na migraci lokalizovaně na evropském kontinentu a temporálně na migraci v Evropě po 2. světové válce. Na fakt, co se odehrávalo kolem migrace v střední a západní Evropě a to od konce  2. světové války až do roku 1990!

Migrační vlny v Evropě po II. světové válce

Po skončení 2. světové války se miliony a miliony Němců přesunuly z východní Evropy do západní Evropy, dříve z Königsbergu (Kaliningrad), kde dnes nenajdete skoro žádného Němce, dále k tomu pak Sudetští Němci, dál Poláci, Ukrajinci, Češi, Slováci, Maďaři jak po 2. světové válce, ale také po roce 1956 a ještě židé. Vlna migrace z východní či střední Evropy do západní Evropy v různých intenzitách a v různých obdobích (z ČSSR po roce 1968) trvala de facto až do roku 1990! A to se nezmiňuji o migraci Evropanů (ať z východu či ze západu) do USA, Izraele, Austrálie či na Nový Zéland atd. Zůstávám pořád v Evropě.

Pozitivní dopady evropské migrace po II. světové válce

Tito migranti z východní či střední Evropy nikdy nezpůsobili nějaké potíže, problémy nejen své západní Evropě, ale ani svým hostitelským zemím, které se staly jejich novým domovem. Opak je pravdou: pomohli nesmírně při odstranění válečných ruin, vybudovali společně s domorodci novou zemi, která se stala i jejich, tady studovali, podnikali, stali se umělci, vojáky, pedagogy. Tito lide přinesli sebou do svých nových domovů obrovské duchovní bohatství, vytvořili novou mozaiku, která měla v sobě obrovskou dynamiku. Tato dynamika dostala Evropu nejen z ruin 2. světové války, ale z Evropy všichni společně vytvořili opět mocný, produktivní kontinent a to produktivní ve všech oblastech lidského života.

Téměř ve stejném období (začalo ještě před 2. světovou válkou a pokračovala i po ní) šla vlna emigrantů ze Španělska do Francie, z Řecka do Evropy (několik tisíc migrantů dokonce skončilo v tehdejším ČSSR).  Ani tito migranti nezpůsobili nějaké problémy hostitelským zemím. V 60 tých letech západní Evropa zažila jiný druh migrační vlny, sice tak zvanou "pracovní migraci", kdy především SRN potřebovala k vybudování a k produkci zahraniční dělníky. Ti přišli z Itálie, ze Španělska, Jugoslávie, Řecka, ale i z Turecka!

Do tzv. integrace Italů, Španělů, Jugoslávců a Řeků ve SRN, jak federální tak i zemské vlády, ale ani Wolhfartverbad (neziskové organizace), nemuseli téměř nic dávat, ani nemuseli vůbec nic investovat. Ti lidé ze začátku pracovali jako dělníci a po nashromáždění finančních prostředků otevírali své pizzerie, italská café, cukrárny nebo podnikali jiných oblastech. Totéž platí pro Řeky nebo Jugoslávce, v případě Španělů bylo tak trochu jinak. Valná část se po pádu generála Francisca Francazačala vracet zpátky do Španělska, kde se stali součástí turistického sektoru a oslovovali především Němce.